Hodnocení této části sezony bych rád popsal chronologicky.
Mimořádně se nám povedl vstup do sezóny. Devítibodový zisk po třech zápasech nás všechny překvapil. Důležitý byl hlavně první zápas s Tachovem, který jsme otáčeli ze skóre 0:1 na 2:1 a velmi nakopl naše sebevědomí do dalších zápasů. V následujících zápasech (Soběslav, Rokycany) jsme dokázali předvést kvalitní výkony.
O to větší zklamání přišlo v podobě prohry v derby s Komárovem, kde jsme propadli jak herně, tak výsledkově. Zanechalo to šrám na sebevědomí celého mužstva.
Další dvě remízová utkání (Doubravka, Aritma Praha) jsme dokázali hrát poměrně kvalitní fotbal, bohužel nám vázla koncovka a také se začala projevovat zvyšující se „marodka“ našeho týmu. Proto dostali šanci hrát mladší hráči ze širšího kádru mužstva. Další ranou do týla bylo vyloučení našeho nejlepšího hráče Vostárka, který dostal čtyřzápasový trest.
Klopýtnutí týmu přišlo v dalších dvou utkáních (M. Lázně, Sokolov), kdy jsme propadli a nedokázali se vyrovnat kvalitě soupeře. Inkasovali jsme 2x po 4 gólech. Morálka mužstva nebyla optimální.
V dalším kole nás čekal v tabulce poslední Č. Krumlov, kde povinnost velela zvítězit. To jsme splnili těsným výsledkem 0:1, ale herní projev nebyl optimální. Vítězství to bylo vydřené.
V dalším kole jsme narazili na silného soupeře plzeňský Petřín, který nám vstřelil 4 góly. V této části soutěže, kdy byly výsledky jako na houpačce, jsme vycítili, že hráči potřebují důvěru a tzv. „podržet“, proto jsme zvýšili tréninkové úsilí a doufali, že to přinese ovoce.
Následující zápas v Domažlicích nám vrátil krev do žil. I když jsme prohrávali 1:0, tak jsme do soupeře „bušili“ tak dlouho, až jsme zvládli v poslední minutě utkání vyrovnat a odvezli jsme alespoň bod.
Z hráčů bylo cítit, že mají chuť a sílu do dalších utkání a to se také ukázalo, když jsme slavili 3x po sobě vítězství a dalších 9 bodů do tabulky. Ve dvou zápasech (J. Hradec, Katovice) jsme zvítězili bez inkasované branky a závěrečné kolo jsme odehráli s rezervou FK Příbram, kam jsme jeli s velkou dávkou respektu.
Příbram nastoupila se 7 hráči z kádru „A mužstva“, ale naši hráči se dokázali vybičovat k nevídaným výkonům a velmi mile mě překvapili, protože jsem vůbec netušil, že jsou takového výkonu schopni. Dokázali to nejen výsledkem (0:4), ale také disciplinovanou a trpělivou hrou. Byl jsem na ně moc pyšný a troufnu si říci, že to byl nejlepší výkon této části sezóny.
Zdánlivě působí, že převládá optimismus, ale čeká nás velmi náročná jarní část sezóny. Soutěž se velice vyrovnala, každý zápas je velmi obtížný. Náš tým je velmi mladý a ne tak zkušený, proto se potýkáme s nevyrovnanou výkonností a to je náš úkol pro zimní přípravu.
Pozitivním přínosem je pro nás úspěšné zapracování mladých hráčů do sestavy (Kos, Sarvaš, Buben, Bašík), kteří mají potenciál pro budoucnost týmu. Do jarní části soutěže neočekáváme nové posily.
Na závěr bych rád vyzdvihl zkušeného kapitána našeho týmu Jirku Mareše, který potvrdil roli leadra týmu ať už v kabině, nebo na hřišti. Stal se naším nejlepším střelcem podzimní části soutěže a byl vzorem pro ostatní.